Bambus jsme samozřejmě zakusili na vlastní kůži. Tedy hlavně naše Amálka. Bylo jí pár chvil přes čtvrt roku, když jsem jí na ručičce našla malý suchý flíček. “Nene, jen to ne…” proběhlo mi hlavou. Věděla jsem od kamarádek, že problematika s potravinovou intolerancí je v dnešní době častá, ale nás se to přeci týkat nemůže! V zápětí se k tomu připojila hlenovitá stolice a já už nám to sečetla a podtrhla (o naší cestě proti proudu potravinové intoleranci ale zase jindy).

V té době (leden 2024) jsme pro naši dcerku velmi využívali merino oblečení, především pro jeho termoregulační vlastnosti a přírodní původ. Trávíme totiž spousty času venku, ať je zima nebo léto. No, ale co teď? Merino je spíše hrubší a takto narušenou pokožku začne dráždit. Luxusu termoregulace jsme se ale nechtěli vzdát. A v tu chvíli nám zkřížil cestu bambus, konkrétně tedy bambusová viskóza. 

Objednala jsem tedy od jedné švédské firmy rostoucí body a legínky. Nebylo moc z čeho vybírat, ale co už. Oblečení dorazilo a my byli nadšení, jak hebký a příjemný bambus je.

Den D (jako Díra na trhu), byl jako každý jiný. 

Vojta šel do práce a my s Amálkou jely na návštěvu ke kamarádce se synem. Ukazuju jí nové kousky a nadšeně je zkoumáme, postěžuju si na půl pusy, že toho moc na výběr není a jen doplním takovou nenápadnou větou “No, vidíš to! Díra na trhu!”. Anička mi přitaká, ale věnujeme se maminkovskému rozhovoru dál… Večer, když jsme se sešli všichni doma, tak mi Vojta nadšeně říká: “Hele Lůco, jsem tak přemýšlel, co kdybychom začali dělat ty bodýčka z bambusu. Když je jich tak málo. Je to celkem díra na trhu, ne..?”

A bylo jasno. Původně jsme chtěli pouze přeprodávat zahraniční výrobce, ale Vojtovi se dostávaly jen negativní odpovědi. Z nejrůznějších důvodů nebyl zájem nám zboží dodávat. Škoda? Asi ne A tak jsme začali pátrat, co a jak. Zvládneme sami něco “ušít”? Není to moc velké sousto, vzhledem k tomu, že Vojta umí sice super přišívat knoflíky a já mám na seznamu pár kostýmů na tábory a závěsy. Vize byla ale jasná. Pomalu jsme po večerech doma plánovali a vymýšleli. A hlavně byli nadšení, že je to to ono. To naše! Naše Bamboono.

Bambus není eko?!?!

Oba jsme s Vojtou podobného ražení, které lze asi nejlépe vyjádřit spojením “příroda ví nejlépe”. A tak se nám hlavně líbila i to propojení do environmentální udržitelnosti přírodního materiálu. Ale to by bylo moc jednoduché, že. Na vyjížďce na koních se mě kamarádka zeptala na náš projekt a jak nám to jde. Tak jsme nadšeně spustila všechny dosavadní poznatky, až mě najednou tak jemně zastavila a říká:” no, já jen.. teda ten bambus. Teď jsem četla na nontoxic stránce, co sleduju, že se bambusové vlákno získává dost drsnou chemickou cestou a tak ho vlastně ani moc nedoporučují. A obzvláště ne pro miminka a citlivou pokožku...”.

Řeknu vám, že jsem tehdy málem spadla z koně. Náš sen se poděl tatam. I když stále platilo to, že je díra na trhu, ale pro nás bez té důležité myšlenky. Ještěže mám toho Vojtu . Ten se nedal, a začal pátrat. Udělal parádní rešerši (až mi ti připomnělo mojí bakalářku na vejšce) a objevil to zásadní. Ano, bambus se zpracovává drasticky chemickou cestou, ale z toho vzniká dnes velmi rozšířená tzv. bambusová viskóza. Zatímco bambusový lyocell je vytvořen cestou mechanickou a tedy nezatěžující životní prostředí víc, než je nutné. A navíc, všechny ty skvělé vlastnosti bambusu patří právě a především lyocellu! Viskóza mu nesahá ani po kotníky.

A tak jsme začali tvořit. Dnes vidíte, konec našeho začátku po více jak roce práce a vývoje. Ale nebojte, je to pořád jen začátek! Ta cesta teprve začíná. A nemůžeme se dočkat, kam až nás bambusový lyocell zavede. My jsme si ho zamilovali.

Tak to zkuste s námi
Lůca & Vojta & Amálka